Dramaturg, překladatel a tlumočník

Martin Sládeček je výrazným studentem Divadelní dramaturgie na Janáčkově akademii múzických umění. Zároveň působí jako dramaturg, překladatel a tlumočník v České republice, Německu a Rakousku. Patří k nejprofilovanějším divadelníkům mladé generace. Je iniciátorem a tvůrcem řady projektů, které překračují hranice žánru i země.

Martin Sládečekdramaturg
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image

Proč jste se rozhodl pro studium dramaturgie?

Knihomolem se zájmem o divadlo jsem byl už odmala. Když přišlo na lámání chleba, byla volba jasná. Chtěl jsem prostě dělat něco, co mě baví. A povedlo se.

Používám tablet Lenovo S6000

image Tablet Lenovo S6000 má pevnou konstrukci, vysokou výdrž a lze k němu snadno připevnit klávesnice, proto můžete pracovat kdykoliv a kdekoliv.

Co vás při práci nejvíc inspiruje

Všechno, co mě rozčiluje. Jde o problémy, které ve mně vyvolávají pocit bezradnosti. V rámci tvůrčího procesu pak daný problém kriticky zkoumám a pokouším se k němu zaujmout stanovisko. Netvrdím přitom, že dané problémy „řeším“, už jenom jejich formulování mi ale pomáhá. A snad nejen mě. V tom je práce dramaturga velké privilegium. Mám v popisu práce zabývat se různými obecnějšími problémy, kterými se většina lidí nemá čas zabývat.

Vašimi oblíbenými autory jsou Stefan Zweig a Thomas Mann. Máte i nějakého "neoblíbeného" německy píšícího spisovatele?

Dokonce i u mých nejoblíbenějších spisovatelů se najdou místa či celá díla, která v oblibě nemám. Třeba na takového Günthera Grasse s jeho pološílenými politickými postoji ale rozhodně nemají.

Co je na práci dramaturga nejtěžší?

Být umanutý a otevřený zároveň. Jako dramaturg inscenace by měl člověk od začátku sledovat konkrétní záměr, to, co chce s kolegy sdělit. Jeho povinností je tento záměr po celou dobu neztratit z očí. Na druhou stranu se během zkoušení všechno mění pod rukama. A někdy se změní nejen způsob, jakým k divákovi chceme promlouvat, ale rovnou i to, co mu chceme říci. To jsou ty nejvíc vzrušující chvíle. Dramaturg by pak měl poznat, kdy je třeba umanutě trvat na původním záměru, a kdy je čas přijmout nový.

Jak dlouho trvá příprava jedné divadelní inscenace?

To bývá individuální. Od první myšlenky k premiéře mohou někdy uběhnout roky. Pro mě jako pro dramaturga začíná práce velmi brzy. Nejdříve je třeba najít to pravé téma nebo ten pravý text, připravit režijně-dramaturgickou koncepci – až pak přichází samotné zkoušení. To trvá v ideálním případě alespoň sedm týdnů.

Chtěl byste kromě divadelní dramaturgie vyzkoušet i tu filmovou? Pokud ano, držel byste se v tomto ohledu také dokumentárního žánru?

Otevřený jsem všemu. Aktivně ale tento typ dramaturgie zatím nevyhledávám. Na to mě příliš fascinuje divadlo.

Máte ve své profesi nějaký vzor?

Vzorů mám mnoho. Tolik, že se téměř bojím jmenovat nějaký konkrétní. Nacházím je totiž jak mezi svými učiteli z Janáčkovy akademie múzických umění, tak mezi svými učiteli „nepřímými“, tedy mezi lidmi, jejichž díla mě nějakým způsobem utvářela.

Jaký je váš vztah k moderním technologiím a kolik času denně strávíte na počítači?

Moderních technologií si vážím jako dobrých sluhů – a dělám, co mohu, aby se nestaly mými pány. To někdy není tak snadné, neboť prací na počítači trávím i několik hodin denně.

Jaké vlastnosti jsou pro vás u počítače nejdůležitější?

Hodně cestuji, čtu a píši i na těch nejméně očekávaných místech. Proto ocením především pevnou konstrukci, nízkou hmotnost a dlouhou výdrž. Zároveň nedám dopustit na svůj tablet Lenovo S6000. Dá se k němu snadno připojit klávesnice, takže ho můžu používat jako tablet i notebook zároveň a přitom se na cestách nepronese.

Komunikujete nějak s fanoušky nebo diváky? Používáte například sociální sítě?

V případě jednotlivých projektů sociální sítě používám. Osobně ale nikoli. Po několika osamělých hodinách koukání do monitoru je mi nějaká ta živá tvář přece jen milejší. Anebo že by profesní deformace? Kdo dělá divadlo, zná cenu živého dialogu. A možná si chce také odpočinout od inscenování, kterého jsou právě sociální sítě plné – především inscenování sebe sama.

Máte nějakou zpětnou vazbu od diváků v rámci již realizovaných projektů?

O zpětnou vazbu ze strany diváků není při projektech nouze. A to je dobře. Zpětná vazba, a to i ta negativní, dává tvůrci pocit smyslu toho, co dělá. Znamená, že tam někde ve tmě sedí nejenom uši, ale také mozky.

Přichází takové hodnocení bezprostředně po představení nebo až zpětně prostřednictvím dopisů a e-mailů?

Zpětná vazba přichází již během představení. Ať už ve formě smíchu, zatajeného dechu, nervózního pokašlávání nebo upřímného zachrápání. Další následuje bezprostředně po představení. Občas ale samozřejmě doletí i nějaký ten e-mail. Nejcennější ovšem stejně zůstává ta „první vlna“. V reálném čase totiž ovlivňuje dění na jevišti a je tak velmi tvůrčí.

Rozbalit celý rozhovor

Při své profesi spolupracujete s mnoha zkušenějšími režiséry a herci. Učíte se od nich?

Pokud něco umím, je to nepochybně zásluha mých spolupracovníků. Zkušenosti přitom nejsou vždy rozhodující. Mám např. pocit, že od méně zkušených herců se toho člověk často naučí mnohem více než od těch ostřílených. Nedostanete od nich všechno naservírováno. Jsou pro vás výzvou stejně jako vy pro ně.

V dubnu loňksého roku měla premiéru dokumentární inscenace Antigone vzletem sokolím, na které jste se dramaturgicky podílel. Jaký projekt plánujete do budoucnosti?

Těch projektů je celá řada. Například již teď pracuji s režisérem Lukášem Kopeckým a skladatelem Mariem Buzzim na inscenaci „PA – PAPAPA – PA – PA“, která by měla mít premiéru v březnu v brněnském Divadle Na Orlí. Jejím námětem bude život kontroverzního rakouského herce, pěvce a básníka Emanuela Schikanedera. Toho zná většina lidí bohužel už jen jako „textaře“ Mozartovy Kouzelné flétny... Ten podivný název naší inscenace se mimochodem rekrutuje právě z ní.

Jak často cestujete do německy mluvících zemí? Je to většinou pracovně nebo třeba za odpočinkem a zábavou?

To je různé. Teď mě třeba v Berlíně čeká celý půlrok. Půjde o pracovní stáž v tamním Českém centru a o jeden zajímavý divadelní projekt, tedy o práci. Když odhlédnu od toho, že práce je mi koníčkem, musím říci, že do německojazyčných zemí jezdím skutečně spíše pracovně. Odpočívám raději na českých horách.

Jaké jsou vlastně vaše očekávání od práce v Českém centru v Berlíně?

Doufám, že se mi v rámci tamní stáže podaří zrealizovat některé projekty, které máme s přáteli již dlouho v hlavě. České centrum v Berlíně je pozoruhodná kulturní instituce a samotná její záštita znamená mnoho. Navíc jsem zjistil, že začínám pohodlnět. Je proto myslím na čase vydat se na kulturní staveniště, kterým Berlín je, a nechat se tam zase trochu „ušpinit“.

Za svou práci máte i několik ocenění. Je pro vás některé z nich nějakým způsobem výjimečné?

Ještě nemám tolik ocenění, abych mohl některé z nich vnímat jako „obyčejné“:-) Největším překvapením byly asi Cena spolkové země Salcbursko nebo Cena Evalda Schorma udělovaná divadelní, literární a audiovizuální agenturou Dilia. Projekty, za které jsem je získal, pro mě měly velký osobní význam a tato ocenění tak byla skutečnými třešničkami na dortu. A samozřejmě byla i příjemnými dávkami životně důležitého vitamínu P, o kterém nositel Nobelovy ceny Thomas Mann tak často mluvil: příjemnými dávkami Pochvaly.

Věnujete se střídavě profesím dramaturga, překladatele a tlumočníka nebo zvládáte všechno najednou?

Neumím si ani představit, že bych vždy dělal jen jedno. Vyhovuje mi tančit na mnoha svatbách, jak by řekli Němci. Kromě toho není těžké všechny tyto profese skloubit. Navzájem se doplňují a rozvíjejí.

Dáváte jako divák přednost spíše experimentálním hrám nebo rád shlédnete i něco "klasického"?

Nejraději něco dobrého:-)


Dominik Nekolný
image

DoporučujeThinkPad X1 Carbon

image
Martin Macík
image

DoporučujeThinkPad T440p

image
Ondřej Synek
image

DoporučujeIdeaPad Yoga 13

image
Dušan Kožíšek
image

DoporučujeThinkPad X1 Carbon

image
Beáta Kaňoková
image

DoporučujeIdeaPad Yoga 13

image
Malvína Pachlová
image

DoporučujeYoga Tablet

image
Radek Jaroš
image

DoporučujeThinkPad řady X

image
Heřman Volf
image

DoporučujeThinkPad řady S

image
David Paškevič
image

DoporučujeYoga Tablet

image
David Hodas
image

DoporučujeThinkPad X1 Carbon

image
Jakub Geltner
image

DoporučujeThinkVision LT3053p

image
Ina T.
image

DoporučujeLenovo S90

image
Martin Sládeček
image

DoporučujeLenovo S6000

image
Nela Riessová
image

DoporučujeLenovo MIIX

image
Klára Šípková
image

DoporučujeAll-in-One PC Lenovo B550

image
Angelo Purgert
image

DoporučujeLenovo VIBE Shot

image