Jakub Geltner

Jakub Geltner je výtvarník z nové generace mladých umělců, který se zabývá zejména instalacemi ve veřejném prostoru, 3D vizualizacemi a fotomontážemi. Ve svém díle často zobrazuje témata spojená s rolí architektury a designu ve městě, sídlištní zástavbou či vlivem moderních technologií na člověka.

image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image

Jakube, kde hledáte inspiraci pro umělecké projekty?

Možná to bude znít jako klišé, ale opravdu je to život. Jsou to věci, které mě obklopují, o kterých přemýšlím, když jsem venku nebo když mám volný čas. To je to, co zpracovávám.

 

image

Většina vašich instalací ve veřejném prostoru má povolení. Proč se nepouštíte také do guerilly - tedy do pouličního umění balancujícího na hraně legality? Vnímáte guerillu jako něco, co do města nepatří?

Guerilla je skvělá, určitě se vůči ní nevymezuji, pokud dává smysl. Balancovat na hraně legality při realizaci složitých projektů ale není můj styl. To jednoduché uličnické gesto mě ze své podstaty nebaví a někdy mi vlastně i leze na nervy. Ke guerille se člověk musí přirozeně dopracovat.

Je pro vás důležitější samotný proces tvorby, kdy se určitým způsobem umělecky vyjadřujete, nebo je naopak klíčová až následná fáze, ve které se vaše myšlenky dostávají k ostatním lidem?

Ze začátku jsem tvořil hlavně sám pro sebe, ale poučil jsem se. Když se totiž zabýváte velkými věcmi, které jsou zároveň finančně, ale i fyzicky náročné, je potřeba začít je dělat s programem a finančním plánem i pro lidi. Kdybych tvořil jen pro sebe, tak svou tvorbu nemohu pozvednout výš. Moje nápady by zůstaly jen na papíře schované v šuplíku a to by možná byla škoda.

Snažíte se tedy cíleně propagovat svoje dílo?

Ve chvíli, kdy začnete překračovat určité úrovně, musíte začít přemýšlet i o propagaci. Je to něco, co se v tuto chvíli učím. Dosud jsem si totiž moc neuvědomoval, jak je propagace důležitá a že bych s ní měl pracovat.

Jak tedy svoje umění prezentujete? Viděl jsem plakáty na budovách nebo billboardy na ulicích...

Tyto formy prezentace byly založené na tom, že mě někdo oslovil s tím, že pro mě má volnou plochu a jestli bych něco neudělal. To je pro mě nejpřijatelnější varianta.

Mezi výrazové prostředky, které používáte, patří také 3D vizualizace či fotomontáže. Jak moc jsou díla tohoto druhu náročná na speciální techniku?

Používám komplexní programové vybavení pro práci ve 3D. Nejdůležitější je pro mě ale monitor s velkým rozlišením, proto jsem si pořídil Lenovo ThinkVision LT3053p. Když modeluji 3D objekty a zpracovávám vizualizace, tak potřebuji obrovskou plochu, kam se vejdou všechny nástroje, které potřebuji mít hned po ruce. To platí i pro střih videa a práci s pohyblivou grafikou. Ale všechno to má ještě druhou rovinu.

Jakou?

Tu základní. Monitor je okno do virtuálního světa, který mám v hlavě. Čím lepší představu o zobrazeném virtuálním světě mi dává, tím svobodněji a volněji se mohu dívat na to, co se mi v hlavě odehrává.

Ve vašem díle se opakují náměty spojené s panelovými domy. Proč často zobrazujete právě toto téma?

Mezi panelovými domy a činžáky jsem vyrůstal. Kromě toho jsem studoval architekturu a mám blízko k městskému prostoru. Panelové domy se mi dostávají do snů a fantazií. Prostě o nich chtě nechtě přemýšlím.

Váš projekt Nest (Hnízda) zobrazoval shluky bezpečnostních kamer na fasádách domů. Znamená to, že si nejste jistý tím, komu vlastně veřejný prostor patří a kdo ho ovládá?

Projekt Nest je zaměřený hlavně na fasádní krajinu a na to, jak města vypadají. V 90. letech se v této krajině objevily reklamy, poutače, ale třeba i satelity nebo právě kamery, které se po městech rozšířily jako bakterie. Jde o nános, který se na budovy dostává nekontrolovaně či neregulovaně, nezávisle na původním architektonickém návrhu. Rád si představuji domy a fasády očištěné od tohoto bujení nebo naopak zcela zaplevelené.

Takže nejde o to, že byste protestoval proti sledování, digitalizaci či elektronickým formám komunikace?

Ne, jen o toto nejde, to je myslím ustálený společenský strašák, o kterém víme. V první řadě mi jde o vnímání krajiny města. Ostatní jmenované elementy jsou ale také součástí této krajiny, a proto jsou přirozeně dalším prvkem či motivem mých instalací.

Rozbalit celý rozhovor

Jak přesně tedy vaše práce probíhá? Celý proces můžete zkusit popsat třeba na příkladu vašeho projektu 3D vizualizací zobrazujících les složený z lamp pouličního osvětlení.

Všechny objekty musím vymodelovat od základu. Musím proto vědět, jak jsou vysoké, jaké mají poměry stran, z jakých jsou materiálů. Materiály je pak nutné napodobit, k čemuž potřebují mít jejich textury. Takže si sloupy pouličního osvětlení nafotím. Kromě toho musím věrně nasimulovat například sníh včetně šlápot nebo namrzlé rostliny v okolí. Vždy ovšem musím dbát na to, aby můj počítač ještě zvládl všechny informace zpracovat, a proto musím scénu optimalizovat.

V jakém smyslu?

Při tak náročných projektech se může stát, že nestačí kapacita paměti RAM nebo grafická karta. Počítač pak například nedokáže zobrazit celou scénu v reálném čase. Často se tedy dostávám až na hranice toho, co můj počítač dokáže. Ale to mě na tom baví, i proto to zkouším.

V ceně NG 333, kterou vyhlašuje Národní galerie pro mladé umělce, jste se dostal do finále s projektem, jehož ústředním bodem byl smartphone. Proč jste zvolil toto téma?

Ano, byl to telefon vyrobený z kamene, na kterém jsem ilustroval určitý fetiš. Pro čím dál víc lidí je totiž mobilní telefon takový magický amulet. Je to něco, co mají pořád s sebou v kapse. Nevědomky se toho dotýkají, kontrolují, jestli tam ten amulet, který je stále chrání, pořád je.

Doprovázíte svoje díla podobným komentářem, nebo necháváte diváky, aby si vše interpretovali sami?

Jsem výtvarník, tak se raději vyjadřuji výtvarnem. Ať si divák raději vše interpretuje sám, prostoru mu k tomu, myslím, dávám dostatek.

Jedno z vašich audiovizuálních děl říká o technologii mimo jiné: „Ovládáme my ji, nebo ji ovládají oni za nás? “. Znamená to, že pochybujete o svobodě člověka při využívání technologií?

Rozhodně to nemyslím tak, že jde o nějakou velkou konspiraci. Je to spíše takové nevědomé podlehnutí. Například média nebo internet fungují tak, aby generovala zisk. Není za nimi cílená vize někoho svázat. Ale i přesto je celá struktura společnosti postavená tak, že se necháváme dobrovolně ovládat. A to nás přece všechny fascinuje.

Jak to myslíte?

Tak například spousta lidí žije u televize, někteří jsou na ní doslova závislí. Když jsem byl u rodičů, viděl jsem pořad Přemka Podlahy. Četl z dopisů diváků, jak to dělá už desítky let. Tentokrát ovšem nesahal do hromady papírů a fotografií na stole, ale držel v ruce tablet. Některé věrné diváky pak může napadnout, že ten tablet vlastně také potřebují.

Uspěl jste v několika uměleckých soutěžích. Jakých ocenění si nejvíce vážíte?

Vážím si jakéhokoliv ocenění. Je to čirá radost z toho, že vaše práce někoho baví a že se někomu líbí to, co děláte.


Dominik Nekolný
image

DoporučujeThinkPad X1 Carbon

image
Martin Macík
image

DoporučujeThinkPad T440p

image
Ondřej Synek
image

DoporučujeIdeaPad Yoga 13

image
Dušan Kožíšek
image

DoporučujeThinkPad X1 Carbon

image
Beáta Kaňoková
image

DoporučujeIdeaPad Yoga 13

image
Malvína Pachlová
image

DoporučujeYoga Tablet

image
Radek Jaroš
image

DoporučujeThinkPad řady X

image
Heřman Volf
image

DoporučujeThinkPad řady S

image
David Paškevič
image

DoporučujeYoga Tablet

image
David Hodas
image

DoporučujeThinkPad X1 Carbon

image
Jakub Geltner
image

DoporučujeThinkVision LT3053p

image
Ina T.
image

DoporučujeLenovo S90

image
Martin Sládeček
image

DoporučujeLenovo S6000

image
Nela Riessová
image

DoporučujeLenovo MIIX

image
Klára Šípková
image

DoporučujeAll-in-One PC Lenovo B550

image
Angelo Purgert
image

DoporučujeLenovo VIBE Shot

image