Módní blogerka

Ina T. je nezávislá módní blogerka, která se na českém internetu pohybuje od roku 2011. V současnosti se pravděpodobně jako jediný člověk v České republice dokáže blogováním uživit. Svému blogu se plně věnuje od podzimu 2014, předtím pracovala jako visual merchandiser. Na této pozici měla na starosti aranžování výloh a figurín v módních obchodech jedné nadnárodní společnosti.

Ina T. módní blogerka
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image

Na blogu o sobě píšete, že jste milovnicí fascinátorů. Kdo nebo co je fascinátor?

Fascinátory jsou ozdoby hlavy. Mohou být i nadrozměrné, dost extravagantní a lze je vidět například na dostizích. Často je mívají v Anglii. V Česku není tak běžné je nosit. Já je většinou mívám na přehlídkách a podobných akcích. Například jeden z mých fascinátorů vypadá jako obrovské třešně.

Používám smartphone Lenovo S90

image Štíhlý a lehký smartphone Lenovo S90 vám umožní dokonale vyjádřit váš styl.

Dříve jste pracovala přímo v oblasti módy. Co přesně jste dělala?

Anglicky se té pozici říká visual merchandiser. Náplní práce je starost o vzhled výloh i celých obchodů s módou. Například stylizování figurín a podobně.

Jak jste při té práci postupovala? Měla jste volnou ruku, nebo jste se musela držet zadání?

Pracovala jsem pro nadnárodní firmu, kde jsme měli jasný kodex toho, jak musí výloha vypadat - stejně v České republice, stejně v Paříži, stejně na Floridě. Museli jsme dodržovat firemní standardy.

Jak z vašeho pohledu vypadá taková zajímavá výloha?

Protože mám se stylizováním výloh čtyřleté zkušenosti, tak mě obvykle zaujmou technicky náročné věci. Například když jsou dekorace zavěšované a poznám na nich, že to řešení bylo technicky složité. Samozřejmě se dívám i na to, jak vypadají konkrétní figuríny, ale ta technická řešení jsou pro mě zajímavější.

Na blogu je vidět váš obličej, často pózujete jako modelka a máte na sobě šaty, o kterých píšete. Vnímáte to jako zásah do soukromí, nebo spíše jako součást své práce?

Obojí. Já sama se na blogu prezentuji, ale nikdy neukazuji svoji rodinu. Za ty roky, co mám blog nikdo neviděl mého partnera ani rodinu. Nikoho z nich.

Stává se vám, že vás na ulici nebo na společenských akcích poznávají a oslovují cizí lidé?

Velmi často. Vnímám to spíše jako ocenění mé práce, ale když se to stane třeba v metru nebo v restauraci na toaletách, což už jsem také zažila, tak už je to trochu moc.

Jaké oblečení, pokud se to vůbec dá zobecnit, máte nejraději?

Pro mě jsou to obecně vzato šaty. Kdybych si ale měla vybrat jen jeden kus oblečení z mého současného šatníku, tak by to v tuto chvíli byl overal od Liběny Rochové, který mi vlastně darovala. Mám k němu citovou vazbu, protože to vnímám svým způsobem jako poctu.

Umí se podle vás Češi v porovnání se světem oblékat?

Pořád se ještě určitě máme čemu učit. Myslím si, že se musíme naučit být té módě hlavně otevření. Mám pocit, že se trochu bojíme experimentovat.

Z koho bychom si v České republice podle vás mohli vzít v oblékání příklad?

Líbí se mi, jak se obléká Aňa Geislerová. Muži si mohou vzít příklad z Lukáše Hejlíka.

Jak hodnotíte české módní návrháře v porovnání se zbytkem světa? Kdo z nich je podle vás světový?

Poslední roky se snažím české návrháře podporovat. Mimo jiné podporuji studenty UMPRUM tím, že dost často píšu o jejich projektech. Světová je pro mě rozhodně Liběna Rochová, dále pak Jakub Polanka. Je jich hodně. Myslím si, že řada českých návrhářů dosahuje světové špičky.

Co je na práci českých návrhářů světového? Čím vás dokážou zaujmout?

Ti, které jsem zmínila, dokážou propojit umění i manažerskou složku. Vědí, jak svoji práci podpořit, jak ji ukázat lidem. A to je hodně důležité. Na to řada našich návrhářů zapomíná.

Podle čeho si vybíráte vy sama oblečení, když se rozhodujete, co si obléknout?

Většinou se rozmýšlím už večer předem, ale často se to mění podle nálady.

A jak oblečení nakupujete?

Mám vždycky jasnou vizi. Vím přesně, co chci. A musím říct, že s tím většinou odcházím. Téměř se mi nestává, že bych šla po ulici, něco viděla a jen tak si to koupila. Vždycky vím, co potřebuju, a to kupuju. Občas si něco nechám ušít i na zakázku.

Kromě samotného oblečení jsou nedílnou součástí celkového dojmu i módní doplňky. Jaké doplňky máte ráda?

Jsou to určitě klobouky. Samozřejmě se zajímám i o kabelky a boty. To je taková klasika. Dále mě baví šperky. Sice jde o menší část toho, co se na blogu objevuje, ale začínám se jim víc věnovat.

Mohou být podle vás módními doplňky i věci, které se do kategorie oblečení obvykle nepočítají? Mám teď na mysli třeba MP3 přehrávače, chytré hodinky, mobilní telefony nebo třeba koloběžky.

Pro mě je to třeba elektronika, protože i mobilní telefon je pro mě módním doplňkem. Ten si vybírám i podle toho, jak vypadá. Samozřejmě jsou důležité také funkce, ale telefon i tablet jsou pro mě zároveň módním doplňkem.

Máte tedy více kusů stejného druhu elektroniky, které používáte k různým oděvům?

Dá se to tak říct. Buď k různým oděvům, nebo na různé akce. Třeba fotoaparát mám na módní přehlídky víc designový než na běžné focení. I mobilní telefony mám v různých barvách. Zlatý Lenovo S90 nosím častěji, vyzkoušela jsem růžový S850 a na přehlídce jsem nedávno měla i zlatý Vibe X2.

Rozbalit celý rozhovor

Máte představu o tom, kdo čte váš blog nejčastěji? Jaká je vaše cílová skupina?

Ty statistiky znám. Mám je zpracované agenturou. Typickým čtenářem mého blogu je žena ve věku 25 až 35 let, která se zajímá o módu a do oblékání investuje hodně peněz.

Na blogu jste začala nově publikovat kromě textu a fotografií také videa. V čem je přínos videa pro módní blogerku?

Video oslovuje zase jinou část publika. Já například cílová skupina pro videa nejsem a je pravda, že si je příliš často nepouštím, ale čtenáři si o formát videa hodně psali. Cílová skupina je v tomto případě mladší než u blogu jako takového. Jedná se o lidi ve věku 15 až 25 let. Díky videu tak můžu oslovit i mladší čtenáře.

Je pro vás video z hlediska výroby a následných úprav složitější než text a fotografie?

Rozhodně je. Myslela jsem si, že je náročné upravovat fotografie, protože to zabere hodně času. Oproti upravování videí to ale nic není. Používám profesionální programy a tím, že je ještě neovládám úplně dokonale, ztratím dost času.

Na druhou stranu ale můžete pracovat kdekoliv.

Mohu. A také toho využívám. Třeba v letadle nebo v metru. Mám u sebe pořád svůj YOGA Tablet 2. Už mi to přijde jako nějaká závislost, kvůli které mám pořád těžkou kabelku. Mám v ní totiž i kameru a fotoaparát, kdybych cestou narazila na nějakou zajímavou výlohu, abych ji mohla zdokumentovat.

Fotíte zajímavé oblečení i přímo na lidech, když vás například zaujmou na ulici?

Od toho jsou tady jiné stránky. Do toho se nepletu. Ale žádná jiná blogerka nedělá přehled výloh, co se jí kde líbilo. Takže občas vyfotím nějakou zajímavou výlohu, která mě něčím osloví a dám to na Instagram nebo na Facebook.

Co pro vás znamená komunikace se čtenáři prostřednictvím sociálních sítí?

Oproti běžným tištěným časopisům mám velkou výhodu v tom, že já na čtenářky mohu reagovat hned. A ony samozřejmě reagují hned na mě. Často mi píšou i soukromé e-maily, ve kterých žádají o radu s nějakou osobní situací. Na ask.fm, což je vlastně další sociální síť, dostávám dotazy na řadu věcí z mého života. Například i na to jak se stravuji, nebo kdo je mým kadeřníkem.

Jaké je vaše největší módní faux pas?

Tak to by byla velká blogerská chyba, kdybych někam přišla úplně mimo dress code. Nic takového se mi zatím nestalo. Často se mi ale stává, že lidé reagují na moje extravagantní šaty nebo fascinátory trochu jinak, než bych očekávala. To může být nepříjemné, ale nějakým způsobem už s tím počítám.

V jakém smyslu lidé reagují jinak, než čekáte?

Často přitahuji pozornost a Češi mají takovou zvláštní vlastnost reagovat nahlas. Možná to je tím, že si něco myslí a ani neví, že svoje myšlenky říkají nahlas. V zahraničí se mi nic takového nestává. Tam mě lidé spíše přijdou pochválit.

Na co jste zatím nejvíce pyšná?

Co se týče blogu, tak určitě na to, že se díky němu dokážu uživit a že mi čtenost neustále roste.

I díky tomu dostáváte od firem či jednotlivých značek řadu nabídek na komerční spolupráci. Podle čeho si z nich vybíráte?

Těch nabídek je strašně moc. Když jsem se zpětně dívala do e-mailu, tak jich 80 procent odmítnu. Jednoduše nemohu spolupracovat s výrobcem produktu, který bych si sama nikdy nekoupila, kterému nevěřím. Vím, že by mi to pak neuvěřily ani čtenářky. A pak už by mi neuvěřily nic.

Jste spokojená s tím, jak blog teď vypadá, nebo máte ambice se posunout ještě dál? Třeba i do sféry mimo internet. Navrhnout vlastní kolekci šatů, podílet se na výrobě originální módy…

Mám nějaké ambice, ale zatím je nechci veřejně sdělovat. Určitě ale zůstanu v módě a budu dál rozvíjet svůj blog.


Dominik Nekolný
image

DoporučujeThinkPad X1 Carbon

image
Martin Macík
image

DoporučujeThinkPad T440p

image
Ondřej Synek
image

DoporučujeIdeaPad Yoga 13

image
Dušan Kožíšek
image

DoporučujeThinkPad X1 Carbon

image
Beáta Kaňoková
image

DoporučujeIdeaPad Yoga 13

image
Malvína Pachlová
image

DoporučujeYoga Tablet

image
Radek Jaroš
image

DoporučujeThinkPad řady X

image
Heřman Volf
image

DoporučujeThinkPad řady S

image
David Paškevič
image

DoporučujeYoga Tablet

image
David Hodas
image

DoporučujeThinkPad X1 Carbon

image
Jakub Geltner
image

DoporučujeThinkVision LT3053p

image
Ina T.
image

DoporučujeLenovo S90

image
Martin Sládeček
image

DoporučujeLenovo S6000

image
Nela Riessová
image

DoporučujeLenovo MIIX

image
Klára Šípková
image

DoporučujeAll-in-One PC Lenovo B550

image
Angelo Purgert
image

DoporučujeLenovo VIBE Shot

image