Heřman Volf

Proslavil se sérií jízd na kole na ruční pohon, tzv. handbiku. Po roce 2006, kdy utrpěl úraz páteře po pádu na lyžích, se na něm v rámci projektu „Cesta za snem“ postupně vydal na všechny světové strany napříč Evropou. Na cestách pomohl zviditelnit aktivity handicapovaných a díky sponzorům se mu podařilo finančně podpořit handicapované děti.

image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image

Na co jste myslel, když jste se dozvěděl, že už nikdy nebudete chodit?

Chvílemi to bylo opravdu těžké. Měl jsem strach, zda nebudu pro rodinu brzdou. Do té doby jsem řídil firmu, postavil jsem dům, všechno fungovalo. A najednou se to změnilo. Přemýšlel jsem nad tím, co bude dál.

Používám notebook ThinkPad Edge S531

image ThinkPad S531 nabízí vylepšené funkce TrackPadu, podsvícenou klávesnici s numerickým blokem a technologii Lenovo OneLink.

Jak vznikly Cesty za snem, tedy jízdy na handbiku napříč Evropou, díky kterým pomáháte handicapovaným dětem a motivujete ostatní lidi, které potkal podobný osud jako vás?

Při první cestě do Paříže šlo hlavně o splnění mého osobního snu. Chtěl jsem se projet pod Vítězným obloukem, abych symbolicky zlomil nepřízeň osudu. Ale už při první cestě jsme spolupracovali s kontem Bariéry.

A další cesty?

Každá z nich byla v něčem jiná, ale všechny měly hlubší smysl. Během první cesty mi hodně lidí psalo, že se jim díky mně změnil život a že můj příklad jim hodně pomáhá. Už při dojezdu do Paříže jsem věděl, že budu v jízdách Evropou na handbiku pokračovat. Postupně jsme pak jeli na všechny světové strany. Kromě Paříže také do Banské Bystrice, do Říma za papežem nebo do Osla.

Setkal jste se osobně s papežem?

Nakonec to nevyšlo - papež nebyl doma (smích). Ale prostřednictvím jeho spolupracovníků jsme mu předali poselství naděje od českých vozíčkářů, takže se nám podařilo splnit cíl cesty.

Cestou do Osla jste splnili sen hned osmnácti dětem. Jak tato myšlenka vznikla?

Musím říct, že od nás byla drzost jet za konkrétní fyzické osoby. Je to totiž silný pocit a zároveň velká zodpovědnost. Původně jsme chtěli jet jen za jedno dítě, ale protože jsme cestu rozdělili na osmnáct etap, tak jsme pak splnili sen rovnou osmnácti dětem. Celkem se podařilo vybrat 650 tisíc korun.

Taková částka vás musela motivovat k dalším projektům, které by pomáhaly získat prostředky pro handicapované lidi, že?

Bylo neuvěřitelné, že jsme na konci cesty byli schopni každému dítěti předat dárek do 50 tisíc a splnit tak jeho sen. Ale rozhodně si nemyslím, že by bylo hlavní lidem předávat peníze. Pro nás je důležitější kamarádství. Ukazujeme tak, že když je handicapovaný člověk mezi lidmi, tak se dá zvládnout téměř všechno.

Co vám pomohlo vrátit se po úraze do běžného života?

Rehabilitace byla dlouhá, ale podpořila mě rodina i okolí. Nikdo z kamarádů mě neopustil a brzy po návratu z ústavu v Kladrubech jsem dostal práci. To bylo také důležité.

Brzy jste také začal jezdit na kole na ruční pohon, takzvaném handbiku. Jak jste se k tomu dostal?

Už před úrazem jsem hodně sportoval a tak jsem chtěl v aktivním způsobu života pokračovat. Vyzkoušel jsem hodně aktivit a dokonce jsem do roka a do dne na monoski, což je speciálně upravená lyže, sjel svah, na kterém se mi úraz stal. To, co jsem si dřív nedopřál, tak jsem teď na vozíku vyzkoušel. Kolo mě ale oslovilo nejvíc.

Čím se nyní živíte?

Pracuji pro firmu, která navrhuje koupelny. Dělám počítačové 3D modely a připravuji podklady pro hlavního designéra. Přitom před úrazem jsem na počítači žádné složité věci nedělal. Když člověku nic jiného nezbývá, tak se naučí všechno.

Jak je pro vás důležitý počítač?

Kromě práce jej využívám hlavně jako komunikační prostředek. Oproti ostatním mám ztížený pohyb, přesto chci být naplno v kontaktu s okolním světem. Počítač mi to umožňuje. Hodně jej využívám i na cestách, kdy díky němu s Miloslavem Doležalem stříháme videa, posíláme fotky nebo komunikujeme prostřednictvím sociálních sítí. Když se o vás neví, tak ta pomoc ostatním nemůže správně fungovat. Počítač je alfa a omega úspěchu.

Jaké vlastnosti jsou tedy pro vás u počítače nejdůležitější?

Kvůli cestování musí mít dobrou výdrž na baterii a dostatečný grafický výkon, abych na něm mohl pracovat ve 3D. Také musí být odolný. Na cestách totiž často panují složité podmínky. Spíme ve stanech, vaříme si v autě. Můj ThinkPad S531 naštěstí to všechno splňuje.

Rozbalit celý rozhovor

Když jste už ale na handbiku projel Evropu na všechny čtyři světové strany, neříkal jste si potom: „A co budu dělat teď?“

V podstatě to tak bylo. Nevěděl jsem, co dál. Ale protože se v životě neděje nic náhodně, tak další akce přišly velmi brzy.

Do čeho jste se tedy pustil?

Oslovil mě Michal John, což je člověk, který objel celý svět na kole, a zeptal se mě, zda s ním nechci jet na Race Across America. To je jeden z nejtěžších cyklistických závodů na světě. Jde o nonstop přejezd z východu Ameriky na západ. Pro mě to byla velká výzva, ale nakonec jsem odmítl.

Proč?

Startovné bylo 450 tisíc korun. Chvíli jsem uvažoval nad tím, že bych zkusil peníze sehnat, ale pak mě napadlo něco mnohem lepšího. Pod názvem Opel Handy Cyklo Maraton jsem podobný závod zorganizoval v České republice a na Slovensku a zapojil jsem do něj i handicapované lidi. Všechno se povedlo, závod byl velice úspěšný. Příští rok jej proto chceme zopakovat.

Jak vlastně vypadá vaše příprava? Musíte denně trénovat, abyste pak zvládal vytrvalostní cyklistické závody?

Na kole na silnici toho tréninkově moc nenajezdím. Ročně jen okolo tisíce kilometrů. Často ale sedím na rotopedu, který mám doma. Je podobný jako handbike, je přizpůsobený na ruce. Každý den navíc chodím cvičit. Pohyb prostě potřebuji, jinak bych nemohl ani vstát z postele.

Připravujete nějaký další projekt takového rozsahu, jako byla Cesta za snem?

Už delší dobu pracujeme na velkém projektu nazvaném „Okolo Prahy napříč handicapy“. Chceme, aby se zapojili zdraví i handicapovaní lidé. Jiné je to v tom, že nebudeme lidi nutit, aby přišli za námi, ale my půjdeme naopak za nimi. Letos jsme sice kvůli nedostatku peněz museli projekt odložit, ale příští rok se už, doufám, uskuteční.

Do budoucna se tedy chcete zaměřit hlavně na integraci handicapovaných?

To rozhodně ne. My jsme proti integraci – ve smyslu, jak se dnes praktikuje - tady jsou vozíčkáři, tady mentálně postižení, tady roztroušená skleróza a integrujte se… Jde nám o skutečnou integraci ve smyslu propojení lidí mezi sebou, protože si myslíme, že si mají co předávat a vzájemně se inspirovat.


Dominik Nekolný
image

DoporučujeThinkPad X1 Carbon

image
Martin Macík
image

DoporučujeThinkPad T440p

image
Ondřej Synek
image

DoporučujeIdeaPad Yoga 13

image
Dušan Kožíšek
image

DoporučujeThinkPad X1 Carbon

image
Beáta Kaňoková
image

DoporučujeIdeaPad Yoga 13

image
Malvína Pachlová
image

DoporučujeYoga Tablet

image
Radek Jaroš
image

DoporučujeThinkPad řady X

image
Heřman Volf
image

DoporučujeThinkPad řady S

image
David Paškevič
image

DoporučujeYoga Tablet

image
David Hodas
image

DoporučujeThinkPad X1 Carbon

image
Jakub Geltner
image

DoporučujeThinkVision LT3053p

image
Ina T.
image

DoporučujeLenovo S90

image
Martin Sládeček
image

DoporučujeLenovo S6000

image
Nela Riessová
image

DoporučujeLenovo MIIX

image
Klára Šípková
image

DoporučujeAll-in-One PC Lenovo B550

image
Angelo Purgert
image

DoporučujeLenovo VIBE Shot

image