Profesionální fotograf

Fotograf Angelo Purgert absolvoval Pražskou fotografickou školu a polygrafickou školu. Své snímky publikuje v komerčním tisku, v reklamě i v cizojazyčných knihách. Získal několik mezinárodních fotografických ocenění a jeho fotografie nazvaná Dáma s psíkem byla zařazena do stálé sbírky Národního muzea fotografie České republiky. Je autorem charitativních fotografických projektů První republika a Jiný svět. Každý rok pořádá výstavy z těchto projektů v České republice i v zahraničí. Jeho doménou je portrétní a inscenovaná fotografie.

Angelo Purgertfotograf
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image
image

Doma i v zahraničí vás proslavily charitativní projekty První republika a Jiný svět. Co vás k jejich realizaci přimělo?

V případě První republiky jsem se chtěl vrátit do dob, kdy k sobě lidé měli blíže. Navíc mám rád prvorepublikovou architekturu, doplňky a účesy. Za První republiky bylo patrné, že muž je muž a žena je žena už podle toho, jak byli oblečení. Dnes se ten rozdíl někdy smazává. Jiný svět jsem chtěl koncipovat jako návrat k původním hodnotám, protože si myslím, že dnes si lidé často neuvědomují ty správné životní priority.

Používám smartphone Lenovo VIBE Shot

Lenovo VIBE Shot Lenovo VIBE Shot. Výkonný smartphone, profesionální fotoaparát.

Chtěl byste žít v době První republiky, když ji srovnáte se současností?

Každá doba má svoje. Dobré by bylo žít v První republice jen na zkoušku a pak se moci rozhodnout. Líbí se mi, že tam byla úcta mezi lidmi. Když si lidé něco řekli a podali si na to ruku, tak to platilo. Dnes mají kolikrát smlouvy i právníky a stejně dohodu nedodrží.

Jak jste se stal fotografem?

Můj táta hodně fotografoval, byl to jeho koníček. Měl Flexaret, to je dvouoká zrcadlovka, do které se díváte shora. To mě zaujalo, když jsem byl malý kluk, a tak jsem si od čtrnácti let fotoaparát půjčoval. Po polygrafické škole jsem později vystudoval ještě fotografickou. Nejdřív jsem fotil architekturu do knih i na pohledy. Později jsem začal fotografovat lidi.

Vaší doménou je nyní portrétní fotografie.

Přesně tak. Začínal jsem focením pro různé časopisy. Potom jsem přešel na vlastní projekty. Chtěl jsem se totiž vzdálit od komerčního fotografování, které má v současné době evokovat nezávislost, drsnost a má často nějaký erotický podtext. Snažím se dělat něco, co není tak okoukané a být trochu originální.

Fotíte raději venku, nebo spíše v interiéru?

Raději fotím venku. Z technického hlediska nepoužívám blesk. Fotka je potom totiž hodně plochá. Blesk rozbije prostor a atmosféru. Proto mám raději denní světlo. Pokud fotím v interiéru, kde denní světlo není, doháním to světly, která jsou stálá a napodobují denní světlo. Případně použiji nějakou odraznou desku.

Používáte také postprodukci nebo fotíte výhradně tak, abyste pak už nemusel nic upravovat?

Zkušení grafici, kteří se zabývají postprodukcí vždy tvrdí, že je důležitý dobře vyfocený základ. Pak se s tím mnohem lépe pracuje. U projektů, kde jsou i nějaké náročnější věci, spolupracuji s profesionálními grafiky, kteří snímky dolaďují. Kinofilm mě vychoval k tomu, abych foťák jen nemačkal naprázdno. Digitální doba svádí k tomu koupit si aparát a jen mačkat. Dřív člověk musel hodně přemýšlet, protože jedno zmáčknutí stálo dost peněz. V ceně byl film, vývojka i papír. A samozřejmě práce. Ten, kdo fotil na kinofilm, je proto zvyklý přemýšlet o kompozici a scéně. Já mám stále zafixované, že každé zmáčknutí by nemělo být bez myšlenky i v dnešní hektické době.

Myslíte si, že moderní technologie hodně změnily profesi fotografa?

Trochu podle mě degradovala umělecká hodnota fotografie jako takové. Je to dané právě tím, že v minulosti byla fototechnika drahá a nemohl si ji dovolit každý. Na kinofilm se lidé báli fotit náročnější věci sami, takže to přenechávali odborníkovi. Vývoj technoliogie má i své výhody. Například reportážní fotografové mohou okamžitě posílat snímky do redakce.

Ovlivnily moderní technologie i vaši práci?

Změnily se hlavně dvě věci. V první řadě jde o rychlost. U kinofilmu jsem předem věděl, jak bude snímek vypadat. Při složitějších světelných podmínkách jsem ale vděčný za digitál, kde rovnou vidím výsledek. Mohu si tak rychleji nastavit fotoaparát nebo lépe připravit scénu. Digitalizace na druhou stranu práci fotografů ztížila. Každý fotí sám a kvalitní přístroje jsou také dostupnější. Lidé mají pocit, že nepotřebují odborníka.

Pokud se člověk chce stát profesionálním fotografem, co k tomu hlavně potřebuje?

Myslím si, že nejdůležitější je talent. Člověk se může naučit, jak pracovat s kompozicí, se světlem, ale pokud nemá talent, stejně neudělá dobrou fotku. Dobrá je i konzultace s nějakým profesionálem. Požádat ho o radu, o zhodnocení fotografií, o připomínky. Druhá věc je vybrat si dobře kurz pro začátečníky, jelikož jsou kurzy drahé a spousta jich postrádá potřebnou kvalitu.

Sledujete práci jiných fotografů? Máte nějaký vzor?

Občas se mě na to někdo ptá, ale já tyhle věci vůbec nesleduju. Čím více bych pozoroval ostatní, tím spíše by to mohlo ovlivnit moje myšlení a postoj k fotce. Z českých fotografů mám nicméně rád Jana Reicha. Dělal krásné fotografie v krajině, ale i v Praze. Snímky má postavené na vynikající práci se světlem a stínem. Ale jinak se snažím trendy nesledovat. Je příjemné, když někdo pozná, že je daná fotografie ode mě a má můj rukopis. To je pro mě největší pochvala.

Rozbalit celý rozhovor

Co patří k vašemu základnímu technickému vybavení?

Určitě bych doporučil Full-frame fotoaparát, který má snímací čip o velikosti políčka kinofilmu. Dá se s ním pracovat, když je větší tma. Fotky dosahují i při vyšších citlivostech kvalitních výsledků. Kromě toho používám hodně světelné objektivy, nejvíce ohniskové vzdálenosti 24, 50 a 85 mm. Na tom vyfotím 99 procent věcí.

Máte fotoaparát vždy po ruce?

Vždy ho po ruce nemám. Profesionální technika je poměrně těžká, takže ji používám buď na práci komerčního charakteru, nebo když vím, že to bude mít další využití. Na momentky využívám mobilní telefon.. Člověk momentky většinou prezentuje na sociálních sítích, kde tolik nezáleží na kvalitě, protože to není určené k tisku.

Myslíte si, že dnešní smartphony už dosahují kvalit kompaktů?

Je to tak. Já mám Lenovo Vibe Shot s 16megapixelovým fotoaparátem, a jsem s ním moc spokojený. Zaujalo mě, že je postavený na fotoaparátu, má laserový autofokus i stabilizátor obrazu. Zkoušel jsem s ním různé fotky a oproti jiným mobilům mě překvapilo, že mi výsledek už nepřipadá tak plochý. Díky telefonu už ani nenosím kompakt, protože fotky z mobilu svojí kvalitou odpovídají tomu, co jsem dostal z kompaktu. Focení mobilem mě začalo víc bavit, protože dřív byly ty snímky špatné, ale z tohoto smartphonu jsou opravdu kvalitní.

Považujete fotografii za dobrý způsob, jak upozornit na celospolečenské problémy? Je to v tomto ohledu dobrý výrazový prostředek?

Určitě. V řadě zemí jsou nějaké problémy. Když se tam dostanou fotoreportéři, tak o nich mohou dát výpověď. Obyvatelé těch zemí by totiž do problematických míst fotit nešli. Ostatně největší výstavy dokumentárních fotografií jako je například World Press Photo, nebo u nás Czech Press Photo, jsou pořádané právě proto, aby upozornily na problémy v různých zemích.

Když se podíváte zpět do minulosti na všechno, co jste už vyfotil, je něco, na co jste obzvlášť pyšný?

Já jsem hrdý hlavně na to, že mě v tomto podporovala moje rodina. Charitativní projekty, kde všichni lidé pracovali bez nároku na honorář, mi zabraly dva roky práce. Lidi se mě teď pořád ptají, co budu mít za projekty. Já jim říkám, že člověk může mít nějakou dobrou myšlenku jednou za život nebo taky nikdy. Další projekt už možná nikdy nevytvořím. Nechci mít nový projekt jen proto, že musím, ale pouze pokud by to bylo něco originálního v kombinaci se zajímavou myšlenkou.

Myslíte si, že je v České republice v oblasti komerční fotografie velká konkurence?

Konkurence je extrémně velká, ale opravdu dobrých fotografů je na druhou stranu málo. Tak je to v každém uměleckém směru. Bohužel dnešní populace už v řadě případů nerozezná kvalitu fotografie. Je to dáno tím, že už každý může fotit sám. Sociální sítě jsou zaplavené fotkami, všude jsou billboardy, plakáty. Jsme obklopeni fotkami. Pokud se člověk pohybuje kdekoliv venku, jsou fotky všude kolem něj. A do toho si ještě on sám fotí. Pak se snižuje hladina vnímání kvalitní fotky.

Pokud byste si měl vybrat nějakou osobnost z historie, kterou byste mohl nafotit, kdo by to byl?

Líbilo by se mi nafotit nějakého krále nebo faraona. Byla jiná architektura, lidé se jinak oblékali a byla to jiná doba. To, co dnes člověk vidí kolem sebe, může vyfotit nebo jinak ztvárnit, ale nějakou zajímavou historickou osobnost v zajímavém prostředí, to už možné není.

Dovedete si představit, že byste nebyl fotografem, ale dělal byste něco jiného?

Vždy mě bavila práce s lidmi a kromě toho mě baví i obchod. Před nějakými šestnácti lety jsem dělal vedoucího sítě Kodak Expres v Praze. Určitě by mě nebavilo být někde zavřený, sedět v kanceláři, ale muselo by to být něco kreativního.


Dominik Nekolný
image

DoporučujeThinkPad X1 Carbon

image
Martin Macík
image

DoporučujeThinkPad T440p

image
Ondřej Synek
image

DoporučujeIdeaPad Yoga 13

image
Dušan Kožíšek
image

DoporučujeThinkPad X1 Carbon

image
Beáta Kaňoková
image

DoporučujeIdeaPad Yoga 13

image
Malvína Pachlová
image

DoporučujeYoga Tablet

image
Radek Jaroš
image

DoporučujeThinkPad řady X

image
Heřman Volf
image

DoporučujeThinkPad řady S

image
David Paškevič
image

DoporučujeYoga Tablet

image
David Hodas
image

DoporučujeThinkPad X1 Carbon

image
Jakub Geltner
image

DoporučujeThinkVision LT3053p

image
Ina T.
image

DoporučujeLenovo S90

image
Martin Sládeček
image

DoporučujeLenovo S6000

image
Nela Riessová
image

DoporučujeLenovo MIIX

image
Klára Šípková
image

DoporučujeAll-in-One PC Lenovo B550

image
Angelo Purgert
image

DoporučujeLenovo VIBE Shot

image